Nevzdávejme to
Také se už cítíte unavení neustálým sledováním událostí kolem výstavby R49? Také patříte k těm, kterým vážně naruší život, ale už přestáváte mít sílu bojovat za své právo na klidné bydlení, rezignovaně si říkáte, ať už si ji staví, kudy chtějí? Také jste nikdy podobnou situaci neřešili a naprosto nevíte, jaké kroky zvolit? Jestli je nás víc, je to přece naprosto úžasné, protože se můžeme spojit, navzájem podpořit a spolu dokázat zase bojovat. Protože dokud se nestaví, ještě je čas.
Asi jste zaznamenali, že koncem roku byla v řadě obcí v celé naší zemi schválena nařízení o stavební uzávěře. Po vzoru Pozlovic, které se tak bránily před výstavbou stožárů vysokého napětí, mnohé obce řekly jednoznačné ne diktátu z krajů, který jim nešetrně zasahoval do jejich území. Protože nejsme bohužel ani jediným krajem, kde úředníci krajského úřadu nediskutují s představiteli obcí, nedávají jim možnost volby, pouze direktivně přikazují. Jako by nás už tolik let nedělilo od doby před listopadem 1989, jako by stále všechno řídila jedna strana a vláda. Vždyť přece v čele krajů stojí noví lidé, mnohde mladí lidé, kde se té aroganci moci naučili?
Kdo jim dal právo hrozit obcím tím, že pokud nebudou poslušné, mohou zapomenout na dotace? V čím zájmu vlastně kraje řídí? Neměly by to být zájmy občanů, obyvatel kraje?
Může být skutečně zájmem malé obce, jakou je třeba Bratřejov, aby trasa R49 vedla přes domy v její místní části Chrámečné? Je to osada s řídkým osídlením, tak řídkým, že zde ani pošta nedoručuje zásilky, protože se to nevyplatí. Osada, končící v lese. Obyvatelé odkázaní na to, co si dokáží sami vybudovat. Není zde plyn, vodovod ani kanalizace. Nevyplatí se to. Co se stane, až mezi několika domy pod lesem povede rychlostní komunikace? Komunikace, která vlastně ani není tak potřebná, protože od Lípy na hranice se Slovenskem povede jen dvěma pruhy s omezenou rychlostí na 80 km v hodině. Čtyřpruh se zatím nevyplatí, snad až po roce 2035, zatím se nepředpokládá tak velké využití. Komunikace, vedoucí tzv. Jižní trasou, která ovšem vede po severní straně Vizovických vrchů. Vedoucí po té straně, kde v zimě nezasvítí slunce, kde je minimálně o půl metru víc sněhu než v obci a kde sníh drží ještě dlouho po té, kdy v obci kvetou petrklíče. Na udržení sjízdnosti budou potřeba kvanta posypového materiálu, soli. Tato sůl poteče dolů do obce, protože trasa je velmi promyšleně vedena horní částí obcí.
Co se stane s vodou ve studních? Koho to zajímá? Potřebujeme umožnit tranzit a vyčerpat dotace z EU. To se asi vyplatí.
V Bratřejově se stavební uzávěru nepodařilo schválit, ze strachu před "odvetou" z kraje. Obec se snaží dohodnout na změně trasy přes své území, mimo obydlí, tak, aby komunikace tolik neškodila. Je těžké si představit, že neuškodí, protože ačkoliv se bude jezdit pouze dvěma pruhy, těleso komunikace se bude budovat pro čtyřpruh. Takový je postup. Sice se ušetří jen asi 20 % nákladů, ale přece není zatím ekonomické budovat celou trasu ve čtyřpruhu, když se nepředpokládá takové vytížení. Třeba se této potřeby ani nedočkáme, a tak my i naše děti budeme celý zbytek života hledět na nájezdy, sjezdy a mostní tělesa, které se nikdy nedobudují. Přesunou se kvanta zeminy, která se přesunout nemusela, budou tu stát torza na místech, kde mohlo být něco užitečného a možná se i zbourají domy, které se vlastně zbourat ani nemusely.
Ale možná, když budeme všichni opravdu chtít a nevzdáme to, dokážeme trasu umístit tak, aby skutečně škodila co nejmíň, třeba prosadíme, aby se budovala šetrně k životnímu prostředí i k lidem, abychom neměli chuť se odstěhovat a tento problém nechat za sebou. Snad i po zkušenostech nebo spíš problémech, které se teď řeší při výstavbě dálnice z Brna do Vídně, budou úředníci ochotní s městy a obcemi najít společnou řeč. Třeba, byť jen v rámci koridoru, uznají rozumné argumenty a posoudí více variant nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska toho nejlepšího pro ty, kteří vedle R49 budou muset žít. Pojďme to ještě zkusit.
E. Šafránková
Další článek > < Zpět na předchozí článek